Otevřený dopis panu inženýru Václavu Pauerovi
Autoru knihy “Konstruktér vzpomíná”. Píše Jaroslav Surówka St.
Vážený pane,
po upozornění mých přátel, že vyšla Vaše kniha “Konstruktér vzpomíná”, jsem neváhal a koupil jsem si Vaše knihy hned dvě. Nebudu hodnotit Vaši práci konstruktéra závodních strojů, jako odborníka jsem si Vás velice vážil a pokud si vzpomínáte, měl jsem u Vás (i ve Vašem bytě) několik konzultací ohledně stavby formulových vozů (například ŽDB 01, ŽDB 02 a následně MTX 2-03). Tyto závodní vozy se stavěly v ŽD Bohumín za vydatné pomoci tamních lidí vedených panem Ing. Baňou, technickou dokumentací jsem se zabýval společně s mým mechanikem panem Liborem Valachem.
Ohledně stavby tehdejšího 2-03 máte naprostou pravdu, že se nám podařilo v prakticky amatérských podmínkách za jediný rok postavit auto schopné mezinárodní konkurence a v Čechách bezkonkurenčně nejrychlejší, což se vašim lidem z Metalexu, i přes velmi bohaté zdroje, nepovedlo za několik dlouhých let. Profesionál dovede přiznat porážku a také pochválit soupeře za dobrou práci, tak proč ta závist, kterou jsem pocítil na vlastní kůži.
Nyní bych se chtěl vyjádřit k vašemu přístupu k mé osobě skrze to, co jste o mne napsal ve Vaší knize. Je pravdou, že jsem v posledním závodě v Havířově nedojel do cíle, i když jsem měl dobrá dvě kola náskok před druhým Adámkem, ale nikoliv z důvodu prasklé hadice tlakového mazání a zničeného motoru, jak popisujete ve své knize, ale z důvodu prasklé pneumatiky, čímž jsem ztratil také titul Mistra republiky!
V této době, jak jistě víte - bylo to i u vás v Metalexu, probíhaly čistky. Na doporučení tehdejších mocipánů, vzhledem k tomu že já osobně jsem ve straně nebyl, jsem musel, byť dobrovolně, odstoupit. Řádně jsem tedy předal závodní automobily a technické vybavení. Bylo mi řečeno, že za fabriku budou jezdit mladí komunisté - svazáci.
MTX 2-03 a formule si převzal novopečený kandidát strany Josef Krečmer, který bez problémů pokračoval v závodech MČR s vozidlem MTX 2-03 do chvíle, kdy on zničil motor Ford Wittwer. Tím v podstatě zanikl AMK ŽDB.
Motor odvezl do Švýcarska, nicméně neměl na zaplacení opravy, která činila okolo 4000 Franků, tak tam s kolegy z komunistické strany odvezl na výměnu soustruh, se kterým ho nicméně pan Wittwer vyhodil. Celá kauza skončila na celní správě, která to následně předala soudu a Josefu Krečmerovi soud za vzniklou škodu uložil podmínku. Auto zmizelo.
Vážený pan Pauele, velmi se mne dotklo, co jste o mé osobě ve Vaši knize napsal, aniž by jste se pokusil zjistit pravdu. Bohužel jsem byl obětí strany a dlouhá léta jsem byl sledován STB a abych nemohl závodit dále, byla mi vykradena dílna a to za účasti STB a policie. Ti, jenž se na tomto zločinu podíleli, byli posléze odsouzeni, ale tím jsem skončil i já.
Výše uvedené skutečnosti mohu kdykoliv dokázat svědky a urážku vyřčenou ve Vaši knize považuji za pomluvu mé osoby, která hraničí s trestným činem. Proto Vás žádám o veřejnou omluvu (skrze sdělovací média, v aktualizovaném vydání Vaší knihy).
Děkuji,
Jaroslav Surówka
Ohledně stavby tehdejšího 2-03 máte naprostou pravdu, že se nám podařilo v prakticky amatérských podmínkách za jediný rok postavit auto schopné mezinárodní konkurence a v Čechách bezkonkurenčně nejrychlejší, což se vašim lidem z Metalexu, i přes velmi bohaté zdroje, nepovedlo za několik dlouhých let. Profesionál dovede přiznat porážku a také pochválit soupeře za dobrou práci, tak proč ta závist, kterou jsem pocítil na vlastní kůži.
Nyní bych se chtěl vyjádřit k vašemu přístupu k mé osobě skrze to, co jste o mne napsal ve Vaší knize. Je pravdou, že jsem v posledním závodě v Havířově nedojel do cíle, i když jsem měl dobrá dvě kola náskok před druhým Adámkem, ale nikoliv z důvodu prasklé hadice tlakového mazání a zničeného motoru, jak popisujete ve své knize, ale z důvodu prasklé pneumatiky, čímž jsem ztratil také titul Mistra republiky!
V této době, jak jistě víte - bylo to i u vás v Metalexu, probíhaly čistky. Na doporučení tehdejších mocipánů, vzhledem k tomu že já osobně jsem ve straně nebyl, jsem musel, byť dobrovolně, odstoupit. Řádně jsem tedy předal závodní automobily a technické vybavení. Bylo mi řečeno, že za fabriku budou jezdit mladí komunisté - svazáci.
MTX 2-03 a formule si převzal novopečený kandidát strany Josef Krečmer, který bez problémů pokračoval v závodech MČR s vozidlem MTX 2-03 do chvíle, kdy on zničil motor Ford Wittwer. Tím v podstatě zanikl AMK ŽDB.
Motor odvezl do Švýcarska, nicméně neměl na zaplacení opravy, která činila okolo 4000 Franků, tak tam s kolegy z komunistické strany odvezl na výměnu soustruh, se kterým ho nicméně pan Wittwer vyhodil. Celá kauza skončila na celní správě, která to následně předala soudu a Josefu Krečmerovi soud za vzniklou škodu uložil podmínku. Auto zmizelo.
Vážený pan Pauele, velmi se mne dotklo, co jste o mé osobě ve Vaši knize napsal, aniž by jste se pokusil zjistit pravdu. Bohužel jsem byl obětí strany a dlouhá léta jsem byl sledován STB a abych nemohl závodit dále, byla mi vykradena dílna a to za účasti STB a policie. Ti, jenž se na tomto zločinu podíleli, byli posléze odsouzeni, ale tím jsem skončil i já.
Výše uvedené skutečnosti mohu kdykoliv dokázat svědky a urážku vyřčenou ve Vaši knize považuji za pomluvu mé osoby, která hraničí s trestným činem. Proto Vás žádám o veřejnou omluvu (skrze sdělovací média, v aktualizovaném vydání Vaší knihy).
Děkuji,
Jaroslav Surówka
